Já Vás jako obdivuju.

Já jsem vždycky nějak vnímal, že dítě je ta největší zodpovědnost a největší životní rozhodnutí, který člověk může udělat. A že bych si ho pořídil jen v případě, že mu budu schopen věnovat opravdu jako plnou pozornost a spoustu zdrojů (čas a peníze). A mám o sobě v tomhle směru velkej pytel pochybností. :D (Zvlášť když vidim, jak s náma cvičí jedno štěně. Což je vzhledem k tomu co jsem slyšel od zkušených matek po druhý sklence vína NIC v porovnání s dítětem. :D) Já na tohle zkrátka nejsem připraven..

A oto víc si pak vážím každýho, kdo do toho (plus minus) v mým věku jde. A fakt Vám držím všem třem palce, ať prospíváte společně a jste spokojený. A byť to nevim, tak si myslim, že jakákoliv počáteční turbulence je běžnej stav. "Dokonalým" rodičem se člověk (předpokládám) asi úplně nerodí, ale postupně se jím stává.

Mimochodem

She was very little when she was born but she has been really trying to make up for that and her doctor is very impressed by how fast she has been growing and putting on weight. I´m sure that she will soon be our little big girl.

Takže po tatínkovi? :D